Někdy za sebe necháme žít naše představy a přesvědčení. Myslíme is, že to, v co věříme, se skutečně děje – no málokdy je to opravdu tak …
Marco byl mou vysněnou platonická láska. Už od momentu, jak jsem ho poprvé uviděla jsem si na něj vytvořila “ crush “ ‚, které bylo horko těžko se zbavit. Líbil se mi v době, kdy on ještě netušil kdo jsem. Pochopitelně v moment, kdy jsme se oficiálně seznámili a ozval se, jsem prožívala obrovskou euforii a patřila pravděpodobně k nejšťastnějším lidem na světě. Vždyť se mi splnil můj sen, no ne?
S Marcem jsme začali randit koncem května. Létala jsem si tehdy na obláčcích – krásný, charismatický, inteligentní muž měl oči jen a jen pro mě. Trávili jsme spolu zpočátku téměř všechen svůj volný čas a já jsem se na něj těšila více, než na cokoliv jiného. Jelikož však pracuje ve velké, korporátní firmě, věděli jsme, že přijdou i momenty, kdy budeme od sebe. Věděla jsem to od začátku a věřila, že to zvládneme.
Přečtěte si: Milovala jsem ho, ale přesto jsem si za manžela vzala jiného: Jaké vize má takový vztah?
První služební cesta
Už po měsíci našeho vztahu odcestoval za oceán. Když se na to dívám zpětně, divím se, že jsem mohla být taková klidná. Volat mi mohl jen on, pokud jsem se ozvala já, rozzlobil se – prý má více práce, než si vůbec umím představit. Tolerovala jsem to, byla jsem slepě zamilovaná a totéž mi tvrdil i on. Prý by mě nikdy nepodvedl a žádným způsobem mi neublížil …
Když jsem byla s ním, vše bylo v pořádku. Snažila jsem se být pro něj stále k dispozici, ale moje vnitřní intuice mi říkala, že cosi není s Kostelním řádem. Jednoho dne jsme spolu seděli v jeho obývacím pokoji, když mu zapípala zpráva na Instagram. „Prosím tě, musíš hned teď odepisovat, necítím se z toho dobře, “ odpověděla jsem značně podrážděná … volný čas, který jsme měli trávit spolu, trávil tím, že byl na mobilu. Komu by se to líbilo?
„Prosím tě, to se mě jen Marek ptá, zda s ním nechci jít vybrat oblek, “ odpověděl mi bez váhání a já jsem neměla důvod mu nevěřit. Situace se opakovala ještě několikrát, stále v jiném, no podobném scénáři – v noci jsem se probudila na to, že mu pípl mobil a v něm zpráva z neznámého čísla. „Tak co, si s tou holkou ať už ne, “ psalo na displeji mobilu a mně přišlo nevolno. „To je jen taková žena, která je mnou posedlá a chtěla se mnou něco mít, “ ubezpečoval mě zase Marco s tím, že miluje jen mě. Pokaždé, když vycestoval na služební cestu, se ve mně však něco lámalo.
Nepřehlédněte: Začala jsem si se svým šéfem. To, co bylo nevinným dobře bavte, se změnilo na pohromu
Bolest až po rozchodu
Začala jsem se chovat paranoidně a dělala scény, dramata. Ne před cizími lidmi, ale každý den jsem si našla důvod vytáhnout větu – miluješ mě ještě? Když se na to dívám zpětně, jednoduše jsem už tehdy věděla, že toto s láskou nemá nic společného. Přesto jsem se nutila věřit představě, kterou mi nabízel a to, že láska bolí a že pokud mu nedůvěřuji, náš vztah nemá smysl. Jednoho dne se se mnou rozešel. Řekla bych, že to bylo zčista jasna, ale týdny nejistoty a jeho služební cesty v zahraničí tomu prostě nepomáhali …
Asi o měsíc na to jsem se setkala na večírku s Markem. I když jsem měla stažený žaludek, bavila jsem se s ním, jako by se nic nestalo. „… víš co, já nemám Instagram a nikdy jsem neměl, čili nevím, co myslíš, “ řekl mi mezi řečí, když jsem mu vyprávěla něco o této sociální síti. Tehdy mě zamrazilo. S kým si tedy Marco psal?
Teprve později jsem zjistila, že jsem byla pro Marca jen jednou z mnoha. Hoc jsem byla oficiální přítelkyní, kterou představil i doma, ve skutečnosti se nebránil společnosti jiných žen, právě naopak – užíval si to plnými doušky a podváděl mě s více. To mě zlomilo tak, že do dnešního dne mám problém věřit mužem …
